Soudní překlady

I soudní překladatelé, jmenovaní ministerstvem spravedlnosti a tedy disponující kulatým úředním razítkem, jsou pouze lidé. A mýliti se je - jak víme - lidské. S chybami, někdy méně a někdy více závažnými, se lze pochopitelně setkat i u soudních překladů.

Mezi nejčastější chyby patří:

- chyby v reáliích - špatně opsaná jména (transkripce obecně je problém), data, čísla, ceny, města, měny

- záměna pozitivního a negativního významu - měl/neměl, udělal/neudělal, smí/nesmí, porušil/neporušil

- mechanické poškození originálního dokumentu - proděravění pečeti, přestřižení provázku (trikolóry)

- přiložená tlumočnická doložka je pro odlišný jazyk  či vůbec překlad do jiného jazyka (nejeden soudní tlumočník disponuje kulatými razítky pro překlady do více jazyků a s občasnou záměnou se lze setkat)

- hůře, ale přesto dostatečně čitelný text překladatel označí v soudním překladu jako “nečitelný”

- jako u každého překladu, i u soudního překladu může být problémem terminologie; pokud tedy záleží na dodržení specifické terminologie, je dobré na to upozornit soudního překladatele předem; a/nebo před svázáním soudního překladu s originální listinou přeložený text nejprve schválit, případně opřipomínkovat a pak jej teprve nechat svázat

Obdobně jako v případě běžných překladatelů, faktická kvalita soudních překladatelů může být velmi různorodá. Soud při jmenování soudního překladatele většinou neprověřuje skutečné překladatelské kvality daného adepta. Spokojí se spíš s dokladem o jazykovém vzdělání či jiných podkladech, které si sám vyžádá, přičemž příslušná kritéria podle současné právní úpravy nejsou nijak sjednocena.

Před převzetím (pokud ne před vlastním svázáním soudního překladu s originálem) lze tedy doporučit kontrolu přeloženého textu a v případě zjištění chyb uplatnit reklamaci, resp. požádat o opravu. Soudní překladatel by měl nedostatky ochotně opravit, případně poskytnout přiměřenou slevu.

Soudní překladatel samozřejmě odpovídá za škody, které svými chybami v soudních překladech způsobí. Proto by měl mít ve vlastním zájmu uzavřené pojištění odpovědnosti za škodu, i když to současný zákon o soudních tlumočnících jako povinnost nestanoví. Pokud by tedy nastala situace, kdy by soudní překladatel způsobil klientovi škodu chybným soudním překladem, může na něm poškozený zákazník škodu vymáhat. Tyto případy jsou samozřejmě výjimečné, ale nikoli zcela vyloučené.

Při dodržení výše uvedených rad, využívání osvědčených soudních překladatelů a v neposlední řadě kontrole překladu před jeho svázáním s originálem lze jistě velké většině případných chyb v soudních překladech předejít.